Významní rodáci

Zdeněk Bartl

Narodil se 22. prosince 1921 v Malé Čermné č.p. 20 jako jediný syn Františka Bartla, pocházejícího z Benešova u Prahy, a Anny, rozené Hurdálkové z Malé Čermné č.p. 19. Rodiče byli tovární dělníci a byli zaměstnáni v přádelně firmy Katzau v Malém Poříčí. Zdeněk vyrůstal ve skromných poměrech, ale jeho dětství mezi kamarády na malé vsi bylo šťastné. Po ukončení docházky do obecné školy v Malé Čermné, nastoupil do měšťanky ve Velkém Poříčí . V této době, jak bylo tehdy zvykem, ho rodiče poslali „na handl“ do Otovic k sedláku J. Hofmannovi, aby se naučil německy. Školní docházku nepřerušil, pokračoval ve 3. ročníku chlapecké školy v Broumově a dodnes s obdivem vzpomíná na tamní pedagogy – na svého třídního J. Ansorge a na katechetu Angela Chmelaře. Následovalo studium na Obchodní škole v Náchodě, kterou absolvoval s vyznamenáním v roce 1941. Poté nastoupil jako úředník do továrny na cukrovinky O. Balcara v Náchodě na Plhově, ale stejně jako celý ročník 1921 byl v říjnu 1942 totálně nasazen, a to konkrétně do závodu na výrobu leteckých motorů Ostmark u Vídně. V únoru 1945 se mu podařilo utéci domů a u rodičů se dočkal konce války. Po ní pak pracoval jako účetní v několika textilních závodech na Náchodsku a Broumovsku , až nakonec zakotvil jako pracovník podnikové kontroly v závodě Tepna 01 v Náchodě.

Zdeněk Bartl na vlastní kůži zažil vlnu vykonstruovaných politických procesů v 50. letech. V červenci 1951 byl ještě s dalšími šesti lidmi ze závodu (včetně podnikového ředitele Jindřicha Vondry a dalších členů vedení) zatčen jako „člen spolčení“ a obviněn ze sabotáže a ohrožení zásobování na 11 let odnětí svobody. Pro ilustraci tehdejší atmosféry citujeme malou část z rozsudku: „... smýšlení Bartla s naším lidově demokratickým zřízením nebylo poctivé... stavěl se proti znárodnění a ve volbách 1946 podal bílý lístek...“ Následující čtyři roky Zdeněk Bartl strávil na jednom z nejhorších míst, v táboře Eliáš u Jáchymova na třísměnné těžbě uranu a kdyby po výměně prezidentů (po Gottwaldově smrti nastoupil A. Zápotocký) nedošlo k přešetřování nejkřiklavějších případů 50. let, byl by tam zcela jistě déle. Na základě stížnosti pro porušení zákona ze dne 11. 11. 1992 podané Generální prokuraturou, zrušil Vrchní soud v Praze rozsudek a rozhodl, že jsou splněna hlediska plné rehabilitace. Ovšem ztracené 4 roky života, újmu na psychice a tělesném zdraví žádná rehabilitace již nevrátí. Navíc důsledky procesu ho provázely po celý aktivní život, již nikdy mu nebylo umožněno pracovat v původní profesi, pro kterou měl vzdělání i zkušenosti. Bylo mu dáno na vybranou – buď do dolů nebo do slévárny – jiná možnost nebyla. Takže zvolil slévárnu v Bělovsi, kde až do odchodu do důchodu pracoval jako pomocný dělník u pece.

Přesto Zdeněk Bartl nezahořkl. Jednak se plně věnoval rodině, která pro něj byla vždy pevným zázemím. Již v roce 1956 se v Dolní Radechové oženil s Jiřinou Hejzlarovou, s níž měl syna Jiřího, a společně prožili téměř 50 šťastných let. Jednak se šťastně a smysluplně realizoval v duchu svých zájmů ve veřejné činnosti. Stal se knihovníkem ve Lhotkách, kam se rodina odstěhovala a kde Zdeněk Bartl žije dodnes. Byl kronikářem obce Kramolna a členem zastupitelstva této obce. Již jako důchodce pracoval na poloviční úvazek v Okresní knihovně v Náchodě a pak jako pokladník v OSP v Náchodě. V neposlední řadě je třeba zmínit jeho práci vlastivědnou a historickou. Přestože sám se vždy skromně prohlašuje za laika, vlastní pílí a úsilím se stal regionálním historikem své rodné obce i vyhledávaným odborníkem pro genealogická pátrání. Výsledkem prvého je vyhledání a shromáždění kopií mnoha důležitých dokumentů z historie Malé Čermné a publikování článku “Malá Čermná – šosovní ves města Náchoda (1674 – 1730)“ ve sborníku Náchodsko od minulosti k dnešku, č. 3/1989, kterým významně přispěl k řešení otázky geneze původu vzájemných vztahů této obce k Náchodu. Výsledkem druhého je řada spokojených žadatelů, zejména bývalých krajanů z Broumovska dnes žijících Německu. Mnozí z nich se díky němu pyšní dlouhým selským rodokmenem a s některými navázal i upřímné přátelství. V podzimu svého života tak může Zdeněk Bartl bilancovat, že přes všechnu nepřízeň osudu nežil svůj život nadarmo.

Lydia Baštecká